Záškoláctví

Záškoláctví je úmyslné zameškávání školního vyučování. Žák se z vlastní vůle, bez vědomí rodičů vyhýbá pobytu ve škole. Často má souvislost se školní neúspěšností žáka, objevuje se u starších dětí a tento jev má tendenci se prohlubovat. Záškoláctví je projevem asociálního chování, jedná se tedy o poruchu chování únikového typu vyvolanou třemi základními příčinami: negativním vztahem ke škole (motivem odporu ke škole mohou být vysoké požadavky školních povinností kladené na dítě, menší rozumové nadání žáka, ale naopak i mimořádné vědomosti a schopnosti, takže se dítě ve škole nudí, nebo silná a neopodstatněná neurotizace dítěte, jejímž důvodem je strach z nějakého vyučovacího předmětu a z jeho zkoušení, nespravedlivého hodnocení nebo z osobnosti učitele, či tresty za nesplnění očekávaného výkonu učitelem i rodiči, často i strach ze spolužáků v případě výskytu šikanování žáka ústící až do psychické poruchy školní fobie), vlivem rodinného prostředí (příčinou jsou dysfunkční vztahy uvnitř rodiny, nezájem rodičů o dítě a jeho prospěch, ale i přehnaná péče a příliš vysoké nároky, nejednotnost rodičovské výchovy, přemrštěná přísnost, shovívavost, ale i lhostejnost) a trávením volného času (mezi příčiny záškoláctví často patří nevhodný a nekonstruktivní způsob trávení volného času způsobený negativním vlivem vrstevníků v partě, závislostním chováním projevujícím se zneužíváním drog a sháněním peněz na ně, ale i chudoba dítěte nebo rodiny způsobující obstarávání peněz nelegálním způsobem, např. prostitucí nebo častěji drobnými krádežemi apod., kdy je dítě k této formě chování de facto dotlačeno vnějšími okolnostmi a vlivem dospělých).

Záškoláctví má dvě základní formy. Je buď impulsivní (dítě předem neplánuje, že nepůjde do školy), nebo je účelové a plánované (žák předem plánuje odchod ze školy pod různými záminkami).

Proč Ministerstvo vnitra spolupracovalo na novém pokynu MŠMT?

Problematiky záškoláctví jsme se dotkli poměrně nedávno (UN, 11/2001, s. 11, Jaroslava Štefflová: Kdo jsi bez viny?!). Jde o závažný jev, který vypovídá o problémech našeho školství, rodičů i samotných žáků daleko více než by se na první pohled mohlo zdát. Škála možností je zde pestrá: od ojedinělého upřednostnění nějaké zábavy před hodinou matematiky, přes opakovanější vyhýbání se některým hodinám nepohodlného předmětu až po chronické záškoláctví z důvodů souvisejících již i se sociálně patologickými jevy (drogy, gamblerství, pouliční kriminalita). Zatímco výše zmíněný článek se týkal pohledu školy a názoru psychiatra, nyní dáme prostor policii. I ta se totiž značnou měrou podílela na vzniku nového "Metodického pokynu k prevenci a postihu záškoláctví".

Pokyn, a co mu předcházelo

Na pokynu se pracuje po dva školní roky. V posledních týdnech spatřila světlo světa již v pořadí sedmá, a zdá se, že i poslední verze. (Pokyn musí totiž co nejpřesněji navazovat i na legislativu ostatních rezortů.) Už minulý školní rok to vypadalo, že pokyn pouze podepíše tehdejší náměstek pro regionální školství Petr Roupec. Avšak z důvodu některých technických nedostatků se pokyn pozdržel. Nyní ho má schválit náměstek Jaroslav Müllner a platit by měl od 1. září 2001.

Do roku 1989 bylo pro školy povinností hlásit větší počty neomluvených hodin rodičům a odborům sociální péče. Potom, co tato povinnost platit přestala, jejich počty se začaly dramaticky zvyšovat. "Policie na tuto situaci upozorňovala často a dlouho proto, že děti, pokud nechodí do školy, páchají v té době mnohdy trestnou činnost, a to nejen samy, ale třeba i s rodiči," tvrdí Alena Plšková z Ředitelství kriminální policie Policejního prezidia ČR, která se specializuje na kriminalitu dětí a mládeže a pokračuje: "Vyjma případů šikany, averze vůči pedagogovi, obav ze špatných známek nebo výjimečného jevu nazývaného patologické záškoláctví je většinou absence dítěte ve škole, a to zvláště dlouhodobá, jasnou známkou pravděpodobného nezákonného chování dítěte."

Větší než malé množství hodin

V případě tolerovaného počtu neomluvených hodin to vždy bylo podobné jako je tomu dnes v oblasti drogové legislativy. I tady totiž zatím platí jakési nejednotné pravidlo typu "větší než malé množství", ale ne drogy, nýbrž vyučovacích hodin. Škola sama si určuje hranici, kdy neomluvené hodiny nahlásí. A tak někde je to padesát hodin (což bylo nepsané pravidlo i před rokem 1989), jinde sto, na další škole třeba dokonce tři sta hodin!

Původní představa MŠMT a zástupců pedagogů pohybovala na hranici sta hodin. Po snížení na padesát se nakonec nyní připravený pokyn ustálil dokonce na počtu pětadvaceti hodin. Proč policie tolik prosazovala tuto hranici?

"Škola, která nahlásí žáka až s tři sta ale i sto neomluvenými hodinami, vlastně říká, že dotyčné dítě prakticky do školy vůbec nechodí! Na druhou stranu se nedivím některým pedagogům, že věc nenahlásili dříve, protože pokud dítě bylo problémové, byli nakonec radši, že do školy nechodí. Takové dítě totiž často narušovalo výuku svými stálými výchovnými problémy," vysvětluje situaci Alena Plšková.

Bez represe to asi nepůjde

Postihování záškoláctví se objevuje již nyní v paragrafu 217 Trestního zákona, Ohrožování mravní výchovy. "Je to jeden z mála paragrafů, kdy můžeme postihnout i rodiče. Pořád trestáme děti, ale rodiče, kteří děti vychovávají, nám většinou unikají. Pokud tedy zatím neplatí povinnost školy hlásit větší počet neomluvených hodin, nemůžeme rodiče postihovat," říká Alena Plšková.

Při náročné tvorbě pokynu se objevily názory, že připravovaná norma je vlastně zásahem do práv dítěte nebo omezuje práva občanů na ochranu osobních dat. (Při nahlašování záškoláctví se uvádějí osobní údaje dítěte i rodičů). Avšak pro srovnání může sloužit alespoň fakt, že v mnoha zemích západního demokratického světa policista, jenž potká dítě v době dopoledního vyučování na ulici, ho má právo zastavit a ptát se ho na to, proč není ve škole nebo s rodiči. U nás něco takového zákon ale neumožňuje.

Prevence

V rámci primární prevence jako zamezení sociálně patologického jevu záškoláctví postupují ředitelé škol podle metodického pokynu Mšmt č.j.: 10 194/2002-14 k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví. Na prevenci záškoláctví se podílí třídní učitel, výchovný poradce a školní metodik. Prevence dále probíhá ve spolupráci s ostatními učiteli a zákonnými zástupci žáka. Součástí prevence je: pravidelné zpracovávání dokumentace o absenci žáků, součinnost se zákonnými zástupci, analýza příčin záškoláctví žáků včetně přijetí příslušných opatření, výchovné pohovory s žáky, spolupráce se školním psychologem a institucemi pedagogicko psychologického poradenství, konání výchovných komisí ve škole a spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí apod. Účinnou prevencí je zejména podílení se na vytváření programů pro aktivní a zdravý způsob života dětí (iniciování účasti žáků na mimoškolních aktivitách ve střediscích volného času, DDM, sportovních klubů atd.), včetně pěstování otevřené, angažované a komunikativní atmosféry ve škole a v rodině, informační servis pro učitele, žáky i rodiče v rámci programů primární prevence vykonávané různými občanskými sdruženími nebo PPP (Pedagogicko-psychologická poradna), využívat v prevenci záškoláctví pediatry, terapeuty SVP nebo SPC (Speciálně-pedagogická centra).

Sekundární prevenci, kdy se problém již vyskytl, zajišťují zejména terapeutičtí pracovníci SVP, sociální pracovnice OPD, popřípadě PČR, psychiatrické ambulance, v krajních případech diagnostické ústavy nebo výchovné ústavy pro děti a mládež a jiná občanská sdružení zabývající se pomocí dětem v krizi.

Terciální prevence se zajišťuje programy na podporu dalšího výskytu školního absentérství, zvláště v SVP (terapie), DDÚ, DÚM (programy v dětských diagnostických ústavech nebo diagnostických ústavech pro mládež, popř. výchovných ústavech), podporou tvůrčím způsobem tráveného času (občanská sdružení a jejich akreditované preventivní programy), normalizace školního a rodinného prostředí (psychologická a sociální pomoc, OPD, lékař).

Dostupné z: http://www.icm.uh.cz/str/socialnepatologickejevy/socialne-patologicke-jevy/zaskolactvi